Jan Kryštof Wassermann

vodník úštěcký neboli hastrman

Jan Kryštof Wassermann pochází ze starobylého rodu vodníků Wassermannů, jehož původ se dá vysledovat až k počátkům osídlení Velké Moravy Slovany. Narodil se 3. listopadu 1884 zde v Úštěku, kde jeho rodina žije a působí od 14. století. Od roku 1924, tedy od svých čtyřiceti let, kdy vodníci dosahují plnoletosti, má na starosti rybník Chmelař (od založení v roce 1958), Barvíř, Konojedské rybníky a všechny přilehlé říčky. Také vypomáhá stárnoucímu vodníkovi  Ctiborovi Holanskému z Holan. Jeho hlavní činností je samozřejmě chov ryb, ale především péče o rybník jako ekosystém, péče o zachování živočišných a rostlinných druhů s vodou spojených a jejich důsledná ochrana.  Přestože je vodníkem, styku s lidmi se nevyhýbá v žádném ohledu, je velice aktivním ve společenském životě Úštěka, v místní politice se velice angažuje a není tajemstvím, že nyní lobuje za odkanalizování habřinské stráně. Pravidelně se účastní vědeckých sympozií po celém světě a je čestným profesorem několika univerzit zvučných jmen. Má titul šachového velmistra z roku 1971 a několik jeho patentů bylo použito při výrobě domácích čistíren vod. 

Vodníci jsou opředeni mnoha mýty a pověrami, vzniklých často nedorozuměním, nepochopením,  nebo jako následek střetu necitelného působení člověka na vody obecně a ochranitelského pudu vodníka. Mnohá nešťastná utonutí jsou jim mylně přičítány a tak tyto „pomluvy“ jen přispívají ke špatné pověsti vodníků. Sám Jan Kryštof přiznává pouze 32 duší získaných od roku 1924 dosud a všechny tyto byly pečlivě prozkoumány a shledány opodstatněnými Vodnickým koncilem ve Vídni. Z pochopitelných důvodů totožnost utonulých nezveřejňujeme. Jen přiblížíme, že nejvyšší počet získaných duší v letech 1939-45 souvisel s okupací a další prudký nárůst utonutí v letech 1948-67 byl přímo úměrný zlovůli nastupujícího režimu a především bezohledností místních komunistů ve vztahu k životnímu prostředí. I proto byl Jan Wassermann zastupitelstvem města Úštěk v roce 1991 navržen na vyznamenání za zásluhy v odboji za druhé světové války a také za protikomunistický odboj na Úštěcku v letech 1948-67. Oba návrhy však byly ministerstvem spravedlnosti odmítnuty s prostým vysvětlením, že vodníci neexistují.

Vodníci disponují mnoha zvláštními až magickými schopnostmi. Důrazně však musíme dementovat informace známé z pohádek a vůbec ze sdělovacích prostředků, které se nezakládají na skutečnosti. Vodníci žijí většinu času svého života pod vodou v podobě ryby, nejčastěji sumce. Lidská podoba je pro ně však stejně přirozená jen s drobnými omezeními, například čas strávený mimo domácí vody se pohybuje maximálně kolem 36 hodin. Vodníci aktivní například v politice řeší tento handicap vodou z vlastního rybníka vždy připravenou k pití s sebou. Změna podoby může někdy nastat náhle, bez zapojení vůle proměněného. I na tyto situace jsou už za staletí pečlivě připraveni.  Přesto můžeme zmínit humornou scénu z českého parlamentu, kdy jeden z vrcholných politiků v roce 1997 při svém projevu prodělal krátkou a nenadálou proměnu na kapra lysce. Záznam kamer byl samozřejmě zničen a při následném tajném vyšetřování Vodnického koncilu vyšlo najevo, že jediní svědci incidentu Petr Kott a Karel Schwarzenberg jsou natolik nedůvěryhodní, že nebylo třeba jejich svědectví nijak řešit. Ostatní poslanci přítomní v poslanecké sněmovně si jednoduše ničeho nevšimli.
 Mytické „hluboké uhrančivé oči vodníkovy“, které prý každou ženu a dívku poblázní se také přeceňují. Jan Wassermann je sice vysoký, statný muž s tmavými  kaštanovými vlasy  a očima stejné barvy, s vybraným chováním získaným studiem na prestižních univerzitách, přesto svého šarmu při styku s opačným pohlavím nezneužívá. Jeho několik  potomků ze vztahů s lidmi, nemá žádné magické schopnosti, můžeme snad jen zmínit jejich kladný postoj k vodě vůbec a vynikající potápěčské a plavecké nadání.  Vzhledem k obecně nepřátelskému postoji a xenofobii, kterou vodníci neustále zažívají, více o potomcích Jana Kryštofa, žijících na Úštěcku, hovořit nebudeme.

 

Jan Wassermann ve fotografii

Jan Wassermann a celá jeho rodina se fotografování z pochopitelných důvodů vyhýbá, přesto se nám podařilo se svolením Jana Kryštofa získat několik fotografií z rodinného alba a historických pramenů.

Neklidný rok 1908
 
Jedna z nejstarších fotografií Jana Wassermanna
a jeho otce, stojí ve skupince společně
před nynější budovou městského úřadu
a diskutují o výbušné politické situaci v Evropě.
Fotografie byla použita jako pohled.
Úštěcká idyla v roce 1911
 
Páteční odpolední procházka v létě 1911,
Jan Wassermann zcela vpravo od skupinky.
Za tuto fotografii byl doma pokárán,
rodina Wassermannových se raději, jak jsme již psali, publicitě
ze zásady vyhýbá.

První rok válečný 1914
 
Přes válečné dění v Evropě vládl v Úštěku
vzácný klid a pohoda mezi německou většinou
a českou, polskou a židovskou menšinou.
Jan Wassermann právě nakupuje v obchodě
s markýzou.
Rok  1915
 
Opět pohled na náměstí Úštěka směrem ke kostelu.
Jan Wassermann je zabrán do družného hovoru
s majitelem smíšeného zboží  Karlem Brücknerem
před vývěsní plochou a kriticky hodnotí
propagandistické letáky, podporující všechny
angažované strany válečního konfliktu.
Městské koupaliště 1928
 
Jediná fotografie Jana Wassermanna s otcem,
maminkou i dvěma sestrami na plovárně
v Úštěku na městském koupališti u rybníka
Barvíř. 

 

 

Vystavené artefakty:

Jan Wassermann se po dlouhém přemlouvání uvolil k vystavení alespoň jednoho ze svých hrnečků. Je k vidění v akváriu se štikou, která ho pečlivě hlídá. Hrneček patří k výjimečným ve sbírce Jana Wassermana. Duše patří důstojníkovi německého SS Josepha B. s hodností Obersturmführer, který působil v letech 1941-1942 zde na Úštěcku. Po tzv. Heydrichiádě v roce 1942 se jeho protiodbojová činnost prudce zesílila a v získávání informací o odbojářích se neštítil žádné špatnosti. Jan Wasserman učinil přítrž jeho řádění v sobotu odpoledne 9. září 1942. Rodina Josepha B. se od jeho fašistické minulosti distancuje a po návštěvě Úštěka v roce 1999 vyjádřili svou lítost válkou postiženým rodinám.

Vodní stěnu se slony daroval Janu Wassermannovi Basappa Danappa Džátti (prezidentem Indie od 11. února 1977 do 25. července 1977) po jeho zásahu při záplavách v roce 1977 v Indickém státě Uttarpradéš a záchraně synovce Bindusára Sikkim Džátti před utonutím. Jan Wassermann tu přednášel na Banaras Hindu University ve Varanasi na téma „Vliv člověka na kvalitu a využití pitné vody“ kde také představil svůj převratný vynález čištění vody pomocí mikroorganismů, slunečního záření a jednoduché přírodní filtrace.

Další zajímavostí je část sloupu a plotu, která pochází ze zatopené Zelené vsi, vesnice zatopené při zvýšení hráze rybníka Chmelař na počátku šedesátých let minulého století. Konkrétně se jednalo o oplocení domu č.p.17 stojícího na návsi vesnice.  Artefakt vylovil Jan Wassermann v roce 2011 a zachoval tak část historie úštěcka i pro nás. Plot našel skutečně jen náhodou při jedné ze svých obvyklých kontrol stavu ryb, hráze a ostraze proti pytlákům. Tehdy na sebe vzal podobu velké štiky a tak trochu vyděsil koupající se turisty. Aby sloup unesl, štika totiž měřila lehce přes jeden metr. Tento artefakt najdete v akváriu s líny.
 
Další mimořádný kousek ve sbírce Jana Wassermanna je lahev námořníka Selkirka. Námořník Alexander Selkirk (1676 – 13. prosince 1721) byl skotský námořník, který strávil čtyři roky a čtyři měsíce jako trosečník po vysazení na pustém ostrově. Jeho dobrodružství poskytlo inspiraci k sepsání románu „Robinson Crusoe” od Daniela Defoea. Tato lahev byla jediná, kterou měl Selkirk k dispozici a skutečně ji použil k poslání vzkazu. Bohužel díky předchozímu zkonzumování obsahu (ABSINTH), byl vzkaz naprosto nečitelný. Lahev získal Jan Wassermann od Britského národního muzea v roce 1998. Lahev je k vidění v akváriu s okouny.
 
Vyvřelina z Mariánského příkopu. Roku 1916 provedl Jan Kryštof Wassermann ponor v Mariánském příkopu, ve snaze změřit hloubku v této tektonicky zajímavé oblasti. Pokus byl úspěšný, maximální hloubku určil na 11 040,4 metru a jeho tvrzení potvrdila japonská loď Takujó (拓洋) specializovaná na hloubkový průzkum bohužel až v roce 1984.  Dnes tento pokus sám Jan Kryštof považuje za mladickou nerozvážnost a nerad o něm hovoří. Podoba sumce, kterou na sebe vzal, totiž přitahovala predátory, o kterých neměl svět v té době ani tušení (natož Jan Kryštof), například obrovské olihně, neznámé druhy paryb a další. Také sůl v mořské vodě, jejíž koncentrace je přímo úměrná dosažené hloubce, sumci ze sladkovodního rybníka příliš neprospěla.  „Byla to strašná pitomost, ale tu dívku jsem tenkrát okouzlil”, citujeme doslova Jan Wassermanna, když vzpomínal na svá studijní léta.  Tento kus kamene pochází právě z nejhlubší části Mariánského příkopu. Najdete ho v akváriu s úhořem a protože není výrazně označen, je to kvíz pro Vás. Pokud ho najdete čeká Vás sladká odměna :).

Artefakty Jana Wassermanna